Už dávno se nebavíme o udržitelnosti, ale o přežití. Evropští experti diskutovali o energetické nezávislosti

Je energetická soběstačnost záležitostí států, soukromých investorů, nebo jednoduše každého z nás? O společenské odpovědnosti, potenciálu zelené produkce a ukládání energie v Evropě nebo o tom, jestli je vůbec možná budoucnost bez jádra, diskutovala čtveřice speakerů na červnových Creative Talks.

Text: Michal Schindler

Globální klimatické změny a energetická nezávislost díky udržitelným zdrojům jsou samozřejmě obrovská témata. Ale odpovědnost za jejich řešení nemůžeme házet jen na vlády a energetické společnosti. Všichni neseme díl odpovědnosti. Každý má možnost něco udělat.” Tato slova německého podnikatele, mentora a strategického poradce Michaela Fehna shrnují asi hlavní společenské poselství debaty, kterou jsme pořádali 15. června v Praze v rámci série Creative Talks.

Zaměřili jsme se právě na přechod k udržitelným zdrojům energie a energetickou nezávislost na fosilních zdrojích, respektive Rusku. „Covid a teď i válka na Ukrajině nás snad už dostatečně poučily, že podíl jednoho každého z nás má na úspěchu společného úsilí zásadní roli,“ uzavřel Fehn svoji úvahu.

Do diskuze se vedle Michaela Fehna zapojila i další známá jména evropského ekonomického a energetického světa:

• zakladatel investiční skupiny Thein a zkušený vrcholový manažer GTS, O2 nebo PPF Tomáš Budník,
• německý andělský investor a bývalý CEO Innogy ČR Martin Herrmann,
• a CEO Komerční banky CZ Jan Juchelka.

Za Creative Dock vystoupil Serge Dupaux, který dohlíží na kvalitu prodejů, a diskuzi moderoval Petr Václavek z inovačního týmu. Kvůli změnám na poslední chvíli bohužel nakonec nemohla dorazit žádná z pozvaných žen.

Zaslouží si jádro zelenou dlouhodobě?

„Teď to tak třeba nevypadá, ale válka na Ukrajině bude dlouhodobě akcelerátorem zelených snah,“ navázal Juchelka. „Odhodlání odstoupit od spalování fosilních paliv se posiluje, ačkoli náhrada uhlí, plynu, ale i olejů a dalších ropných derivátů je samozřejmě s velkým otazníkem,“ dodal. Důležité je podle něj i rozhodnutí o tom, které energie budou považovány za „zelené“. Jádro letos zelenou dostalo, ale pouze dočasně. Musíme si ovšem odpovědět, zda je budoucnost bez jaderné energie možná. Na zelené alternativy má například Česko momentálně vyhrazeno necelé 1 % HDP, v Německu je to přes 15 % — navíc nesrovnatelně vyššího německého HDP.

Může se zdát, že aktuální události zelené úsilí brzdí, ale co když ho ve skutečnosti urychlují?

Německé rozhodnutí opustit jádro byla chyba

Michael Fehn dodává, že Česko má oproti Německu právě díky jaderné energii v rozložení energetických zdrojů velkou výhodu. „Kancléřka Merkelová byla svého času pod extrémním tlakem, ale při pohledu zpět můžeme myslím říct, že odstoupení od jaderné energie byla chyba,“ říká otevřeně.

Potenciál jaderné fúze a tzv. malých modulárních reaktorů (SMR) pro jednotlivé domy je podle něj i podle dalších diskutujících pořád ještě spíš tématem filmových trháků à la Star Wars, než aby se s nimi dalo reálně počítat. „Pokud se máme poohlížet po scénářích, které působí napůl jako sci-fi, jsme blíž v oblasti izolací,“ doplňuje Tomáš Budník. A zmiňuje superizolační materiál aerogel, který vznikl jako ochranný plášť pro brzdění raketoplánů a vyrábí se už i komerčně. „Tímhle když obalíte bojler, tak nevychladne. Nikdy,“ dodává.

Co bude zdroj budoucnosti?

„Já věřím ve vodík,“ říká rozhodně Fehn, který ostatně tuto cestu už dlouhá léta výrazně podporuje. „Vodík není jen zdroj energie, ale taky relativně snadný způsob, jak uchovávat elektřinu,“ argumentuje. A výroba vodíku pro další použití může řešit i problémy s nadvýrobou solární energie. O záložních bateriích je možné mluvit v případě domácností. Pro průmyslovou výrobu je ale ukládání MWh nebo GWh z hlediska finančních nákladů naprosto nereálné. Zato vodík, vyrobený touto aktuálně nadbytečnou solární energií, je pak možné uložit a dopravovat potrubím nebo i tankery. „Tak jako dnes zcela běžně transportujeme ropu,“ soudí Fehn.

Je velký rozdíl mezi uvažováním B2B a B2C segmentu

Odlišení úvah o soukromém a průmyslovém sektoru považuje za zásadní Tomáš Budník. „Přijetí osobní zodpovědnosti je samozřejmě podstatné. Zejména u nás v Česku, kde bohužel velká část obyvatel stále čeká, že za ně problémy vyřeší někdo jiný,“ uvádí skepticky. Na druhou stranu chápe, že soukromník může investovat do fotovoltaiky, tepelného čerpadla, záložních baterií nebo elektroauta se snahou vytěžit solární energii na maximum. „Těžko ale můžeme čekat, že doma někdo začne přemýšlet o tom, že by vyráběl vodík.“

Pro veřejnost nebude vodíku nikdy dost

„V rámci B2B a v případě sektorů jako veřejná doprava — vlaky, nákladní shuttle služby, autobusy a podobně — je vodík skvělý. Takzvaný bílý vodík, růžový vodík, šedý vodík, těch zdrojů je spousta. Ale tam zase narážíme na legislativu.“ Ze zahraničí uvádí Budník příklad vodíkových vysokozdvižných vozíků Toyota, které velkým provozům s nadbytkem solární energie nabízejí win-win řešení — rozložený odběr energie plus možnost okamžitě tankovat namísto dlouhého dobíjení elektrických ještěrek.

Martin Herrmann oponuje, že pokud budeme mluvit o vodíku v opravdu velkém měřítku, jen plynové elektrárny by ho místo elektřiny spotřebovaly tolik, že není šance, aby zbýval na osobní auta. Jako jedinou alternativu spalování proto v soukromé dopravě vidí další rozvoj elektrických pohonů a ideálně i jejich navázání na solární energetické zdroje.

Creative Talks jsou prostor pro diskuzi, sdílení nápadů a samozřejmě networking.

Fotovoltaika je v ČR nejdostupnější řešení

V českých podmínkách bude ostatně fotovoltaika do budoucna nejspíš primárním zdrojem zelené energie i obecně. Její výkon ovšem vzrůstá pomalu a aktuálně u nás spolu s dalšími alternativními zdroji energie tvoří asi jen 7 % energetického mixu. Ale velkou pomocí, a to pro celou řadu zemí, by byla už jen optimalizace podmínek pro její využívání.

Martin Herrmann shrnuje hned několik problematických bodů:

• Proč je na fotovoltaickou elektrárnu s výkonem nad 10 kWp už nutné žádat o licenci (v podstatě cosi jako živnostenský list na výrobu elektřiny)?
• Proč je takový problém se zavedením „net meteringu“, který by umožnil přebytky odvádět do sítě a pak je zase odčerpat v okamžiku potřeby?
• Proč aktuální nastavení podmínek i limitů obyvatele učí, že nadbytečná energie je vlastně odpad, se kterým mají jenom problémy? Není divu, že mají nulovou motivaci vyrábět víc nebo s vyrobenou energií šetřit.

Další podpora by podle něj měla jít i do vývoje elektroaut. „Moje auto má kapacitu 65 kWh. Je to vlastně velká záložní baterie, která je navíc mobilní. Zpětné využití energie z auta v domácnosti je přitom zatím zcela výjimečné, ačkoli by to bilanci výroby a spotřeby energie ze soláru výrazně vylepšilo,“ uvádí Herrmann.

Creative Dock’s Petr Václavek led the discussion.

Máme největší ekonomickou příležitost posledních 100 let

Ačkoli speakeři zmínili celou řadu alternativ a možností, jak přechod na udržitelné zdroje urychlit nejen v rámci Česka, ale i z evropského hlediska, během příštích 10 až 15 let nejspíš revoluci čekat nemůžeme. Bankéř a ekonom Jan Juchelka přesto za obecného souhlasu jeden ze svých vstupů uzavřel ambiciózními slovy: „Aktuální krize je šance, aby se česká ekonomika vrátila na vrchol. Měli bychom přestat soupeřit s ekonomikami, kde jde o cenu pracovní síly, ale vrátit se do závodu o modernitu a inovaci, kam jsme někdy před sto lety úplně samozřejmě patřili. Musíme chytře využívat veřejných i privátních financí a také myšlenky chytrých českých hlav. Konečně se naplno vrátit do Evropy a stát se jedním z motorů evropské ekonomiky a inovační energie.“ Taky souhlasíme. A držíme nám palce.