Co je to izraelský “start-up nation”? A berou inovace práci?

Petr Václavek, šéf inovačního týmu v Creative Dock: trend vidím v tom, že se začnou tokenizovat věci, ale také i lidé.

Text a foto: Jan Strmiska

Jaké teď vidíte na obzoru trendy v pokoronavirové společnosti?

Obrovský pozitivní trend teď vidím třeba to, že spolu lidé chtějí mluvit. Clubhouse je trefa absolutně do černého. Jako další skvělý trend vidím v tom, že se začnou tokenizovat věci. Filozoficky řečeno: hmota se začne pomalinku rozebírat na jednotlivé části a ty se začnou digitalizovat a s nimi se bude nějakým způsobem pracovat ve virtuálním světě.

Není tokenizace a NFT jen módní bublina?

Tokenizace je pro mě taková ta next big thing. A to proto, že jakýkoli budete vlastnit asset, jste ho schopni částečně digitalizovat a poskytovat světu.

Můžete mi to vysvětlit na příkladu?

Například teď vzniká projekt, kdy bude možné investovat do lidského potenciálu. To znamená, že člověk, který je si vědomý svého potenciálu přijde a řekne: potřebuji teď nějakou částku abych se akceleroval a dostal se na úroveň jakou potřebuju. A za to nabízím zpátky třeba 10 % z veškerých svých příjmů v příštích 10 letech. Tohle je princip tokenizace části sebe a svého potenciálu. Neuvěřitelně populární je to dnes na obrazech. Představte si, že máte obraz, který má teď hodnotu milion a za tři roky bude mít hodnotu 5 milionů. Ale vy jako umělec potřebujete nějaké peníze teď.

Můžu si ale přece půjčit od banky.

Ano, můžete si půjčit od banky nebo zastavit celý obraz. Ale to je nesmysl, protože to je collateral celé té hodnoty. Ale vy můžete taky říct: tady mám obraz a 10 % z něj teď prodám. Kdokoli si do něj může zainvestovat. K tomu uzavřete smart kontrakt, obraz se vezme, dá se do sejfu, nebude se na něj tři roky sahat a za tři roky se prodá za 5 milionů. A ten kdo investovat těch 10 %, si z toho vezme zisk a zhodnotí se mu investice.

A co když za ty tři roky nebude mít to dílo žádnou cenu?

Pokud budete Basquiat, asi bych se toho nebál.

A co když přijdu jako noname? Nic neumím, ale řeknu, že můj obraz bude mít za 3 roky hodnotu milionů. Nebo u toho vzdělávání, co když budu chtít být vědátor, budu studovat, ale za 3 roky nic nedokážu?

Tak to tomu investorovi popřeju good luck (smích). To je samozřejmě riziko investora. Investice vždy může být nějakým způsobem riziková. Musíte si vyhodnotit její smysluplnost. Mluvím spíš o tom rámci, co znamená něco tokenizovat.

Je v pořádku, že se tím prohlubuje dlužní ekonomika? Je to přeci jisté nakupování na dluh. I když je to lidský dluh.

Není to žádná dlužní spirála. Vy si v té chvíli nepůjčujete, ale poskytujete část svých aktiv jako investici.

A ručíte pak čím?

Ručíte jen tou částí assetu. Ve smart contractu se přesně definuje nějaký postup co se s tím pak bude dít a za jakých podmínek. A to celé vypořádání pak může proběhnout i automatizovaně bez vašeho přičinění. Je to úplně nový způsob přemýšlení nad věcmi.

Je to určitá ztráta veškerého vlastnictví? Nebo bude naopak všechno někomu patřit?

Nemyslím si, že by šlo o nějakou ztrátu vlastnictví. Myslím, že budou dramaticky nabourávány veškeré centralizované autority. Ztratí kontrolu. Myslím, že to směřuje k decentralizaci a k P2P směně. Nevím, jestli to bude blockchain, nebo ještě něco dokonalejšího v budoucnosti, ale spěje to ke kolektivnímu uspořádání, kde není možné podvádět.

To se bavíme o jakém časovém úseku?

Některé ty věci už se dějí. Ale kdy se to dostane do obecného povědomí? Myslím, že je to otázka příštích deseti, dvaceti let. Už dnes každý, kdo se zabývá bitcoinem nad tím přemýšlí. Ale většina lidí stále uvažuje nad penězi ve vztahu k FIATu, což je úplně špatně.

Bitcoin už změnil svět?

Bitcoin především vytvořil nějaký framework a zarámoval nové uspořádání reality. S vysokou pravděpodobností na tom principu bude fungovat i hlavní monetární páteř, backbone. Opět ne hned, ale dříve nebo později. Určitě to ale neznamená konec vlastnictví. Ale myslím, že jde o konec nějakých státních a nadstátních autorit. Když se třeba podíváte jak funguje dnešní monetární systém, tak pochopíte, že jen velmi úzká skupina lidí si nastavila pravidla, která jsou výhodná pro ně. V případě decentralizace jsou jasná pravidla a jsou pro všechny stejná. Už od devadesátých let zažíváme proces rozrušování struktur organizovaných zezhora.

A není to jen dočasná věc? Například v technologických firmách teď taky dochází ke konsolidaci a bigtech získává stále větší moc. Malé hráče požírají velcí, kteří si navíc nejspíš vytvoří i vlastní kryptoměny…

Celé se to přeskládává a co z toho vznikne nevíme nikdo. Protože to je budoucnost. Ale v každém případě lze říci, že se rozbíjí a demokratizuje jedna věc za druhou. A jako člověk, individuum, máte daleko větší možnosti, než jste měli dříve. Chcete si dnes nahrát desku? Nebo proč vůbec nahrávat desku? Chcete být star v něčem? Můžete. Nepotřebujete k tomu 150 producentů a legals nějaké velké gramofirmy. Možnosti jsou obrovské.

A nemá tím ta sláva menší hodnotu?

Je to jen jiné. Pramení to z toho, že dříve byl jeden stream, který budoval kult těch hvězd. Ale ony jsou i dnes. Ale ty ani já je neznáme (smích). Není to horší ani lepší, je to jiné. Je to totální defragmentizace.

Zpátky k vaší inovační pozici. Je těžší něco vymyslet, nebo něco zrealizovat?

Teď budu mluvit čistě o své osobě. Pro mě bylo vždycky jednodušší něco vymyslet, dát dohromady a nadchnout lidi a začít na tom pracovat. Dotáhnout to “ve hmotě” a vytvořit ten produkt bylo pro mě vždycky nejtěžší. Myslím si, že je důležité aby v každé firmě byl zároveň Wozniak i ten Jobs. Protože když je tam jen ten Jobs, tak je to skvělé, ale není to o co opřít. A když je tam jen Wozniak, tak ta firma třeba dělá jen produkty po kterých ani neštěkne pes. Je to nuda. Takže to spojení vize a schopnosti o tom mluvit a prodat to, nadchnout ty lidi, musí být z poloviny podepřeno tím dobrým produktovým developmentem.

Které slovo je pro vás teď nejvíc sexy: genetika, machine learning, transport, datová analytika, udržitelnost nebo fintech?

Myslím, že ta udržitelnost je klíčovým slovem pro to, abychom se měli vůbec o čem bavit (smích). Všechno to zbylé jsou jen věci, které nám pomůžou lépe žít.

Nějakou dobu jste byl v Izraeli a vím, že vás nadchl jejich fenomén Start-up nation. Co se tím myslí?

Ano, ta věc mě životně hodně ovlivnila. Je to paradox. V momentě, kdy židé začali snít o vlastním státě, tak řekli ok, musí to být na území dnešní Palestiny, protože tam jsou jejich posvátná místa a začali to organizovat. Jmenuje se to Start-up nation, protože to začalo tou vizí a snem. “Pojďme udělat společný stát a postarat se o sebe.” No a když tam nakonec přijeli, nebylo tam nic, jen šutry a písek. Nic tam nerostlo, žádná voda a žádná ropa. Možná díky bohu, protože jinak by dopadli jako ty státy okolo (smích). A ti borci, ti osadníci, začali stavět kibucy a osady. Proto aby přežili, museli naprosto změnit způsob, jakým do teď přemýšleli o věcech. A začali inovovat. A proto je v duchu toho národa něco vyrvat ze země. Postavit z nuly něco, co bude dávat hlavu a patu. Před deseti lety o tom vyšla knížka (Start-up nation od Dan Senor a Saul Singer), která se stala takovou druhou biblí (smích) jejich ekonomického zázraku.

A opravdu pořád je to tam živé? Mě to tam tak nepřipadalo.

Je. Každý, opravdu každý, od vrcholných lidí až po uklízečky a taxikáře tam má svůj sen, má svůj startup a přemýšlí o tom, jak to udělá. Vlastně je to i o tom, jak tam chodí holky do armády. V armádě jsou pak zase elitní části, z těch pak vzniká jejich cyber security, jejich nejchytřejší mozky se tam dávají dohromady a pak začínají podnikat… Wow! Tam jsem třeba poprvé pochopil, že má smysl mít armádu.

Platí dnes ještě stále, že je hlavním hybatelem vývoje armáda?

U nás určitě ne, ale tam rozhodně ano. Jim jde o život.

Tři roky jste žil v Kataru. Proč se říká, že Dubaj je přítomnost a Katar je budoucnost?

Katarci to říkají (smích). Mluví o sobě tak, že jsou bratranci, ale současně se nemají moc rádi. Asi tři roky se tam dokonce nesmělo lítat. Ostatní okolní “bratranci” je odstavili, protože Katar chtěl až příliš ty kolem sebe porazit. Takže v Kataru na letišti byl tenhle nápis. “Kuvajt je minulost, Dubaj je přítomnost, Katar je budoucnost.”

Ale jaký je reálný pocit ze života tam?

Cítím to tak, že je to celé postavené na ropě, jejíž budoucnost je krajně nejistá. A v momentě, kdy ta ropa přestane být tím hlavním artiklem… To říkal Cílek v nějakém rozhovoru: “Vaši dědové a otcové jezdili na velbloudech, vy jezdíte v mercedesech a vaše děti budou zase jezdit na velbloudech.” Je tam obrovský trh s naprosto nesmyslnou mírou konzumu, který žije jen z ropy. Chybí inovace a chybí jakákoli sustainabilita. Když chvíli chodíte po Dubaji, zjistíte, že chodíte mezi kulisami, které zaniknou.

Mají lokální řešení šanci proti globálním hráčům?

Vždy na konci dne máte šanci vybudovat něco, co ten svět změní a postaví na hlavu to, jak to funguje nyní. Pamatuji si, když byla Nokia světové číslo 1. Ale rezignovali na inovaci, přišel Jobs a splasklo to jako bublina. Takže jde jen o to, že když už jste ten leader, tak jestli nezapomenete inovovat, nevzdáte to a nenecháte, aby vám to někdo lusknutím prstu nevyfouknul. Jen proto, že si myslíte, že už to máte navždy.

Proč u nás nefunguje e-government, jako třeba v Estonsku? Máme špatné šéfy?

To je ten obrovský paradox. Protože na Estonsko přes IT zaútočilo Rusko. V podstatě jim zablokovali fungování státu. A Estonci byli nucení se semknout, začít spolupracovat a ve velmi krátkém časovém úseku vytvořit něco, co jim “zachrání zadek”. A díky tomu je Estonsko dnes jednou z nejvíce inovačních zemí. A stejně to je i třeba v Libanonu. Tam byla 20 let občanská válka. A libanonci jsou díky tomu neskuteční obchodníci, každý z nich má dva až tři pasy, jsou to světoobčané, jsou schopni žít už zítra někde jinde, mluví třema, čtyřma, pěti jazykama. A všechno díky té nouzi. Jak se to říká: Co tě nezabije, to tě posílí.

Berou inovace práci? Seberou nám práci roboti?

Ale to je právě proto, že my jsme v tuto chvíli roboti. Proto se lidé bojí, že přijdou o svojí robotu. Karel Čapek to velmi dobře pojmenoval. Z lidí se stávají roboti díky práci, která je nekreativní, nesmyslná a opakující se. Tento druh práce by měli dělat roboti a lidé by měli být v úrovni služeb a imaginace. Dávat přidanou hodnotu, kterou lidské vědomí nabízí.

Jestliže tady Zeman a spol vytvořili z Česka defakto montovnu Evropy, postavili to na premise, že tady bude levná pracovní síla a nulová přidaná hodnota. Tak pak roboti budou chodit do roboty a budou dělat robotu. Takže ano, ta robota vysoce pravděpodobně přestane existovat. Ale zároveň to otevírá obrovský prostor pro to, začít dělat něco smysluplného.